Na podzim loňského roku byla jednou z oceněných osobností města Blanska. Titul Blanenská osobnost za rok 2024 v kategorii sociální a zdravotní péče, humanita získala dlouholetá primářka interního oddělení blanenské nemocnice MUDr. Naděžda Formánková. Ve Zpravodaji města Blanska nyní vyšel rozhovor s paní doktorkou, který se svolením redakce zveřejňujeme i na našem webu.
Kdy jste si poprvé řekla, že chcete být lékařkou?
Někdy o směrování člověka rozhodne krátký okamžik. Pro mě takovým momentem bylo přečtení knihy Paula de Kruifa, „Lovci mikrobů“. Když jsem si ji vypůjčila v městské knihovně, mohlo mi být tak asi 15 let. Do té doby mě zajímaly spíše humanitní vědy, studium cizích jazyků, literatura… Ale ta kniha mě úplně nadchla a vyvolala ve mně zájem o medicínu. Ještě během studií na lékařské fakultě mě obor mikrobiologie fascinoval, takže jsem dokonce pracovala jako pomocná vědecká síla na katedře mikrobiologie, vedla jsem praktika studentů z nižších ročníků a účastnila se v tom oboru vědecké práce. V posledním ročníku studií mi bylo i nabídnuto, abych na katedře mikrobiologie zůstala pracovat. Jenže najednou mi práce v uzavřené laboratoři přestala stačit a já jsem pocítila potřebu pracovat s lidmi. A to dokonce tak, abych jim byla co nejblíže. Takže jsem nastoupila na interní oddělení do okresní nemocnice v Boskovicích.
Co Vás na tomto povolání lákalo nejvíce?
K medicíně mě sice přivedl zájem o mikrobiologii a infekční nemoci, ale nejvíce ve mně byla myšlenka – a neberte to prosím jako nějaké vychloubání – „pomáhat lidem“.
Téměř celý svůj profesní život jste spojila s blanenskou nemocnicí. Neuvažovala jste někdy nad tím, že byste změnila působiště?
Jak už jsem řekla, po absolvování lékařské fakulty jsem nastoupila do nemocnice v Boskovicích. To bylo v roce 1981. Protože jsem bydlela v Blansku, byla to pro mě nejbližší nemocnice. Denně jsem dojížděla autobusem, někdy o víkendech ještě v kombinaci s vlakovou dopravou. Když byla v roce 1985 otevřena blanenská nemocnice, byl to jako nějaký zásah shůry. Já jsem od malička byla a jsem blanenskou patriotkou a nikdy jsem nechtěla Blansko opustit. Takže nová nemocnice přímo v Blansku znamenala pro mě obrovskou výhru. Byla navíc i velkou příležitostí, protože všechno se budovalo od základů a já jsem dostala vzácnou příležitost se toho účastnit. Nikdy jsem nechtěla pracovat jinde, vždycky mě vedla myšlenka jít stále s nemocnicí kupředu, pomáhat, aby se rozvíjela, zachycovala nové trendy a udržovala se na co nejvyšší úrovni.
Máte přehled, kolik pacientů Vám prošlo pod rukama?
Zkoušela jsem to trochu spočítat. S pacienty jsem se setkávala hlavně na lůžkových odděleních, méně v ambulanci. Na interně je každý rok hospitalizováno kolem 2000 lidí – takže za 45 let mé práce včetně ambulantní činnosti to mohlo být kolem 100 000 kontaktů.
Změnila se nějak zásadně Vaše práce v porovnání s dobou, kdy jste v Blansku nastupovala?
Práce na interním oddělení se oproti začátkům v 80. letech minulého století zásadně změnila. Především se nesmírně zkvalitnila používáním stále modernější přístrojové techniky. Při otevření nemocnice v roce 1985 jsme na interní JIP měli monitorovací systém ke sledování EKG, jeden (!!!) glukometr a jeden defibrilátor. Dnes už se práce na interní JIP blíží práci na ARO, které jsme v průběhu minulých let, dokud nebylo v Blansku – a zejména za doby covidu – dokázali i dočasně suplovat. Neustálé zavádění nové přístrojové techniky je velmi náročné, člověk se až do vysokého věku musí stále učit nové věci. Mladí lékaři s těmito znalostmi přijdou již z fakulty, ale my starší jsme se je museli doučovat doslova za pochodu. Na druhé straně je tato stránka lékařské vědy fascinující. Objevuje se stále něco nového, učení nikdy nekončí a možnosti léčit pacienty jsou stále širší.
Věnovala jste se také výuce studentů zdravotnické školy, vedete mladé lékaře. Celý život předáváte své zkušenosti, čím Vás naopak oni obohatili?
Práce s mladými lidmi mě vždycky velmi těšila – jak na střední zdravotnické škole, tak v rámci přípravy mladých lékařů na atestace na interním oddělení. Vždycky mě bavilo hledat cesty, jak co nejlépe předat znalosti a zkušenosti a vytvářet mladým lidem odborné příležitosti. Odměnou pro mě byly jejich úspěchy i slova uznání. Navíc mladí lidé vždy přinášejí novou energii, jsou progresivní, odvážní, mají neotřelý rozhled, takže obohacování bylo vždycky vzájemné. A kromě toho jsem mezi nimi tak rychle nestárla…
Povolání lékaře musí být, minimálně co se týče neustálého studia a množství informací, ale také psychiky, velmi náročné. Jakým způsobem se odreagováváte?
Jsem žena, takže po práci v nemocnici mě vždycky čekala ještě rodina, domácnost, dům, zahrada, zvířecí přátelé. Byť to všechno je také práce a každá žena ví, že často ne lehká, byla pro mě vždy onou protiváhou k mému zaměstnání. Pravdou je, že na druhé straně mi vždycky rodina hodně pomáhala včetně podílu prarodičů na výchově mých synů. Jinak mým největším odreagováním je od dětství četba knih. Žánry se mi střídaly s různými životními obdobími, v posledních letech čtu především knihy s historickými náměty.
Co byste poradila všem, kteří chtějí být fit nejen po psychické, ale i po fyzické stránce?
Být fit je snadné, pokud je člověk mladý. S přibývajícími roky je to naopak stále těžší a těžší. Každý lékař dobře ví, že jen ten orgán, který je pravidelně cvičen a používán, nezakrní. Takže musíme trénovat pohybový aparát, abychom si zachovali schopnost pohybovat se. Musíme trénovat srdce a cévní systém, aby se naše svaly a klouby dobře prokrvovaly. Musíme si udržovat čisté plíce k dýchání. Musíme trénovat mozek, abychom si zachovali schopnost jasného myšlení. A musíme šetřit svůj zažívací aparát, aby nás netrápil nepříjemným diskomfortem. Když to shrnu – je třeba se pravidelně hýbat, nepodléhat škodlivým návykům, střídmě a rozumně jíst, stále se zajímat o svět kolem sebe a něco nového se učit. Je třeba nezůstávat v izolaci, vyhledávat společnost spřízněných lidí a přátel. A samozřejmě především pečovat o svou rodinu.
Co pro Vás získané ocenění znamená?
Vyznamenání je pro mě velikým oceněním a nesmírně si ho vážím. Celý život mám velmi ráda město Blansko a celý pracovní život blanenskou nemocnici. Můj zájem o ni daleko přesahuje interní oddělení, na kterém stále pracuji. Vždycky jsem si přála, aby se město Blansko stále rozvíjelo, rostlo do krásy a aby mělo kvalitní nemocnici na vysoké odborné úrovni. Obojí přání se mi plní. Vyznamenání beru jako uznání, že jsem snad kouskem své práce k tomu také přispěla. Samozřejmě by to nebylo možné bez všech spolupracovníků, se kterými jsem za 40 let v nemocnici pracovala. Vždycky jsem si jich velmi vážila a měla je ráda. Moc jim děkuji a vzpomínám na ně.
Naděžda Formánková (nar. 25. 12. 1955), vystudovala blanenské gymnázium a v letech 1975–1981 lékařskou fakultu UJEP v Brně. Od roku 1981 do 1985 pracovala na interním oddělení Nemocnice Boskovice, od roku 1985 na interním oddělení v Blansku, a to nejdříve jako lékařka JIP, od roku 1991 do 2024 jako primářka interního oddělení. Od května 2024 je v důchodu, ale pracuje na zkrácený úvazek v kardiologické a interní ambulanci. Je vdaná, má dva syny a dvě vnoučata.
Pavla Komárková
vedoucí tiskového oddělení města Blanska
